O mně...
...jedinou cestou, jak vyléčit zranění duše, je vypovídat se...

     Těm, kteří mě znají, netřeba se představovat. Těm, kteří ne, asi bych měla, ať víte, s kým máte tu čest. Nicméně nechci. Neberte to jako nezdvořilost, ale i přes to, že jsem se rozhodla založit blog a vpustit Vás částečně do svého života, tak si myslím, že zrovna toto není důležité a věřím, že mi to odpustíte. Tedy... Ahoj, jsem jedna matka, které životní cestu zkřížila diagnóza jménem roztroušená skleróza, čímž se stala mou životní parťačkou... To by pro začátek mohlo stačit, co říkáte? Přesto se zde či na instagramu jistě postupem času blíže poznáme a tak není potřeba vše detailně popisovat.

     Tento blog jsem se rozhodla založit především proto, že není každý den jen zalitý sluncem a jak řekl R. W. Emerson "Co máme za sebou a co před sebou, je málo důležité ve srovnání s tím, co máme v sobě.", z některých věcí se člověk zkrátka potřebuje vypovídat. Neříkám, že nemám komu to říct, to samozřejmě mám! Ale občas se těžko hledají slova. Občas když ten dotyčný, i přes to, že jde tou cestou s Vámi a ještě Vás při tom drží za ruku, nemůže vnímat to, co se ve Vás odehrává, i kdyby sebevíce chtěl, jelikož nevykračuje ve Vašich stejných botách. Proto jsem se rozhodla, se z těch věcí vypsat a sdílet je s těmi (s Vámi), kteří to máte podobně. Zkrátka chlap nebo bezdětná ženská, nemůže nikdy 100% pochopit matku od dětí. Zároveň "bio matka" nemůže nikdy pochopit "cool matku" a naopak. Kdo se bojí adrenalinu, nemůže pochopit pocit euforie člověka, který např. právě skočil padákem. Kdo si neprošel nějakou zásadní nemocí, nemůže nikdy vnímat to, co nemocný nebo vyléčený. Je to stejně tak nemožné, jako vnímat dotek druhého, pokud je mezi Vámi sklo.

Velký dík všem, kdo se pokouší obout cizí boty, aby alespoň z části toho druhého pochopili!